Meik Wiking bývá často nazýván nejšťastnějším mužem na světě. Koneckonců, kdo jiný by se měl tímto titulem honosit než prezident Institutu pro výzkum štěstí. Taková „firma“ skutečně existuje v Kodani a založil ji právě tento muž. Možná to zní pošetile, pokud si s ním ale chvíli na toto téma povídáte, zjistíte, že studovat štěstí je asi ta nejdůležitější věc na světě. Jak to vlastně v Institutu dělají, jak se dá štěstí měřit a jak šťastný je samotný prezident?
Co vás vedlo k tomu, že jste se ve svých 34 letech rozhodl odejít z dobře placeného místa a začít studovat štěstí?
Opravdu jsem měl skvělé místo a práce mě i bavila. Měl jsem tam navíc skvělého kolegu, který byl mým mentorem a opravdovým vzorem. Jenže on náhle zemřel. Bylo mu 49 let. Shodou okolností ve stejném věku zemřela před lety i moje matka. Mně bylo 34 a najednou jsem si uvědomil: Co když je i přede mnou jen 15 let života? Co když zemřu také takhle mladý? Chtěl bych „posledních“ 15 let života žít takhle? A uvědomil jsem si, že ne. Že má práce je fajn, ale necítím vášeň. A tak jsem začal dělat to, kde tu vášeň a zároveň i smysl a naplnění cítím mnohem víc.
Co na to říkali vaši přátelé nebo rodina?
No, upřímně, mnozí si klepali na čelo, když jsem jim řekl, co hodlám dělat. Ale já jim říkal: Kdybych řekl, že budu studovat depresi, což je také hodně subjektivní a těžko měřitelná věc, nikdo by se nad tím nepozastavil. A není štěstí důležitější? Na druhou stranu, můj otec mě velmi podporoval. Vždycky říkal, že musíme dělat něco, co nám přináší opravdu uspokojení, protože v práci trávíme velkou část života. A za to jsem mu velmi vděčný.
Kolik lidí v Institutu dnes pracuje a co konkrétně dělají?
Víte, když se řekne Institut pro výzkum štěstí, spousta lidí si představí kanceláře plné štěňátek a bonbónů… ale vážně. My se snažíme o vědecký přístup. V Institutu v Kodani je nás teď aktuálně zaměstnáno šest, další čtyři působí na různých univerzitách. Takže celkem deset lidí, jsou to ekonomové, politologové a filozofové, kteří se primárně snaží odpovědět na tři naše základní otázky: Jak měřit štěstí? Proč je někdo šťastný a někdo ne? A Jak to udělat, abychom měli šťastnější společnost? Spolupracujeme s různými vládními institucemi, univerzitami i neziskovými organizacemi.
Asi si člověk dokáže představit, co dělá lidi šťastnými: zdraví, přátelé, hezké chvíle, smysluplná činnost a podobně. Ale bylo něco, co vás překvapilo?
Překvapilo mne hodně věcí, ale jedna obzvlášť: Je jasné, že nemocní lidé jsou šťastní méně než ti zdraví. Ale ono se ukazuje, že to funguje i opačně. Lidé, kteří o sobě říkají, že jsou šťastní, jsou také méně nemocní. A umírají později. To je skvělé zjištění, štěstí přímo ovlivňuje stav lidí a funguje jako prevence. A možná i další věci. Sledujeme třeba sourozence a ti, kteří říkají, že jsou šťastní, mají po několika letech vyšší příjem než ti druzí.
Dánsko a severské země patří mezi ty nejšťastnější na světě, přesto jsou ale zároveň poměrně vysoko na žebříčku sebevražd. Jak si to vysvětlujete?
Ano, říká se tomu Happiness suicide paradox. Jednou z teorií, která by to mohla vysvětlit, je, že nešťastný člověk, který se pohybuje ve společnosti šťastných lidí, to snáší hůře. Může se cítit mnohem vyčleněnější než ve společnosti, kde je nešťastných lidí víc.
Meik Wiking na procházce v Praze
Jak si stojí na světovém žebříčku Češi?
Upřímně, já se tu cítím skoro jako doma. Jste malá země, jako my, Praha má úžasnou atmosféru, je celkem vstřícná k lidem, můžete se v centru krásně procházet. Česká republika je na jednadvacátém místě na světě na jakémsi „žebříčku štěstí“, Dánsko je třetí, ale pořád je to pro vás top pozice.
Kde pro vás vidím výzvu a kde se třeba od Dánů lišíte, je míra korupce v zemi a její vnímání. Víte, 9 z 10 Dánů vám řekne, že rádi platí daně. A to je máme vysoké, opravdu, já například na daních zaplatím kolem 50 % příjmu. Ale stejně jako většině Dánů mi to nevadí. A víte proč? Protože my máme pocit, že se nám to ve společnosti vrací.
Zatímco u vás mají lidé pocit, že se peníze v systému ztrácí a lidé nedostávají to, co potřebují, v Dánsku je to naopak. Lidé mají pocit, že peníze generují v jejich životech jistotu, že je o ně postaráno. Zdravotnictví, vzdělání, sociální systém, u nás mají všichni přístup ke všemu bez ohledu na výši příjmu. Lidé mají stejné příležitosti, bohatí i chudí, muži i ženy a to také redukuje potřebu soutěžit nebo hromadit majetek a dávat ho na odiv. Spousta Dánů dá přednost lepšímu životnímu prostředí a zaplatí více na daních. Co bych dělal s těmi penězi? Koupil si větší televizi? Já ale vím, že to mne šťastnějšího nedělá.
Co tedy přináší štěstí vám?
Taky nejsem permanentně šťastný, to je jasný, jsem obyčejný člověk. A radost mi dělají úplně stejné věci jako všem ostatním, moje práce, která má smysl, to, že si mohu docela dobře organizovat čas, rodina, moje koníčky. A stejně tak jsem frustrovaný nebo nešťastný, když je má rodina nemocná a podobně.
A co děláte, když ráno nemáte náladu a nechce se vám ani vstát z postele?
No, v první řadě musím říct, že nejsem úplně ranní ptáče, takže... nevím, když se mi ráno nechce vstávat, tak… prostě vstanu a ono to nějak dopadne. Ale jednou z radostí mého života je to, že mám hodně flexibilní práci a to se učím využívat. Takže nemusím každý den do práce běžet, letos jsem třeba začal hrát v úterý a čtvrtek ráno tenis a chodím do práce trochu později. Učím se také pracovat tak, abych měl peněz akorát na dobrý život a stíhal si ho užívat. Kdybych pracoval víc, měl bych víc peněz, ale není lepší hrát tenis s přáteli než mít možnost koupit si něco navíc?
Dělíte svůj čas na pracovní a volný, nebo to úplně nerozlišujete?
Abych řekl pravdu, úplně neřeším, jak najít rovnováhu mezi pracovním a osobním životem. Žiji najednou obojí. Teď se třeba bavím s vámi o věcech, které mne baví, na příjemném místě – je to práce, nebo to není práce? Moje práce není jen prostředek, kterým si vydělávám na placení účtů, baví mne a užívám si ji. Večer často myslím na nové projekty, přemýšlím o otázkách, na které hledám odpověď... Takže u mě se ty dva světy míchají.
Kniha Hygge se věnovala dánskému umění být šťastný. O čem je ta další, Lykke?
V obou knihách se odrážejí výsledky naší práce a dokazují, že na světě mezi prožíváním štěstí nejsou zase tak velké rozdíly. Hygge bylo o dánském způsobu života, ale po jejím vydání jsem dostal spoustu ohlasů z celého světa na téma: Toto my prožíváme také, akorát tomu říkáme jinak. Kniha Lykke se tedy snaží tyto věci propojit – zjistit, co mají jednotlivé kultury v prožívání štěstí podobné a co naopak jedna druhé mohou dát.
![Seriál Ulice: "V roce 2020 poteče krev a bude to vážné," říká producentka seriálu](https://t.cncenter.cz/ras-cz/9-crosspromo-orig-1001028.jpg?t=LzExMHg4MS9zbWFydA%3D%3D&h=7AYu5pHF1mk60T9kf4gWOQ&e=2145916800&v=1 "Seriál Ulice: "V roce 2020 poteče krev a bude to vážné," říká producentka seriálu")
